Jana Baudišová

Narodila se roku 1962 v Praze. Roku 1980 maturovala na pražském gymnáziu Na zámečku. V roce 1984 promovala na VŠZ. Roku 1986 vstoupila se svým manželem Janem a synem Petrem do pravoslavné církve. V roce 1990 byla na tříměsíčním studijním pobytu v monastýru sv. Kyriaka a Julity v Řecku, kde se učila malířské technice řeckého ikonografického stylu, a tyto poznatky od té doby využívá ve svých ikonografických pracích. Roku 1996 dokončila studium na olomouckém detašovaném pracovišti prešovské Pravoslavné bohoslovecké fakulty. V roce 2004 absolvovala měsíční studijní stáž v Rusku na Ikonopisné škole při Moskevské duchovní akademii v Trojicko-Sergijevské lávře, kde se učila technice tradičního ruského ikonopisného stylu. Od roku 1990 žije v Jihlavě na faře při pravoslavné kapli sv. Václava a Ludmily, kde je její manžel knězem. Zde se jim v roce 1999 narodila dcera Taťána. Dlouhodobě se kromě péče o farnost věnuje překladatelské a přednáškové činnosti i zhotovování ikon do chrámů a příbytků věřících a také k jejich vystavování.

Několik slov autorky o duchu ikonopisectví

Když jsem se učila psát ikony v Trojicko-sergijevské lávře v Rusku, učitelé nás nabádali, abychom si jako předlohy pro svou práci vybírali dobré vzory. Mysleli tím středověké ikony, které jsou vrcholnými díly ikonopisectví. Ikony v sobě nesou archaičnost, podobně jako liturgický jazyk. Vyjadřují tak stejně jako tento jazyk starobylou křesťanskou zbožnost a přes propasti věků ji dávají poznat nám, dnešním lidem. Zatímco však v případě jazyka může být přílišná archaičnost překážkou v chápání smyslu toho, co je řečeno, u ikony tomu tak není, neboť ji vnímáme přímo, svým zrakem. Kromě toho, že je ikona realistickým vyjádřením podoby Krista a zobrazovaných světců, je také inspirovaná Bohem. Ve středověku tvořili mniši hesychasté, kteří viděli Boha, Jeho slávu. To se odráží v duchu starobylých ikon, v jejich hloubce, v jejich způsobu vyjádření proměněného lidství, v povýšení tvarů zobrazovaných lidí a věcí na jejich vzhled v Božím Království. I dnešní ikonopisec musí být účasten Boží blahodati (milosti), aby jeho ikony vyjadřovaly poselství Evangelia dobré zprávy o záchraně člověka. Vždyť i vůbec první ikona vytvořená lidskou rukou byla evangelistou Lukášem zhotovena až po sestoupení Svatého Ducha na apoštoly. Proto má každý ikonopisec žít modlitbou, přijímat svaté tajiny (svátosti) Církve a brát si za vzor pro svou práci ikony mnichů hesychastů. Pak jsou také jeho ikony hluboké a tiché a tváře zobrazovaných svatých jsou ponořené v kontemplaci Boha a Jeho tajemství.


Zpět na stránku ikon Jany Baudišové